Trendy v obouvání a v nárocích na obuv se trochu posunuly a boty Vivobarefoot HIKER M reagují na tyto změny značnou inovací. Chcete chodit zdravěji, přirozeněji a v botách, na jejichž výrobu nebyly použity žádné živočišné produkty? To se vám bude tato recenze líbit!

 

 

Bosky je to nejzdravější

Tu inovaci jsem možná trochu přehnal, vlastně jde o téměř downshifting, návrat ke kořenům. Po éře, kdy se dobré boty vyznačovaly extrémním tlumením, vysokou pružnou podrážkou s gelem či známou Nike Air technologií v patě, se tak vracíme zpět k prapůvodní době, kdy jsme chodili bosí či jen v tenkých kožených botkách.

 

Vivobarefoot si obecně zakládá na tom, že jejich boty mají maximálně tenkou podrážku. Myšlenka je taková, že bez podrážky máte lepší kontakt s povrchem při kroku, chodidlo musí přirozeně pracovat a tlumit došlapy, což se projevuje na zdravějším pohybu při chůzi, správném držení těla a posílením svalů, které nám díky použití hi-tech podešví a tlumících mezivrstev značně ochably.

 

Do přírody nebo do města

Boty od značky Vivobarefoot jsou primárně určené na každodenní nošení do města. Jsou to tedy obvykle nenápadné polobotky či tenisky s ultra nízkou podešví silnou jen pár milimetrů a střihem dokonale padnoucím lidskému chodidlu a poskytujícím dostatek prostoru prstům, které jsou v normálních botách stísněné v zúžené špičce. V nabídce ale najdete i běžecké modely a několik z nich je určeno vyloženě pro outdoor. A na ty poslední se podíváme.

 

Model Hiker M je středně vysoká bota určená jednoznačně do terénu. Podešev je vysoká 2,5mm a najdete na ní 4,5mm kolíky, které zvyšují trakci v obtížném terénu. Hiker tedy rozhodně patří na rozbahněné cesty, les či horské pěšiny. Naopak se mu prý moc nebude líbit na tvrdé asfaltce, kde vám kolíky budou spíše překážet a rychle se obrušovat.

 

Na botu nebylo použito živočišných materiálu a to ani v lepidlech či jiných částech. Svršek je z hrubé tkaniny, která je v místech napojení na podešev ošetřena zesílenou gumovou vrstvou. Bota není membránová, dobře tedy dýchá, nicméně voděodolný zátěr ve většině případů před vodou či deštěm spolehlivě ochrání.

 

Provedení bot je prvotřídní, a to včetně několika chytrých prvků. Například se mi líbilo řešení posledních dvou oček na tkaničky. Do obou se tkanička musí zaseknout, jako do klasických háčků, ale je mezi nimi drobný rozdíl – spodní háček je volný, tkaničku tedy po uvolnění snadno vyndáte, ale horní očko má jen úzký zářez, kterým tkanička projde, ale ven už jí musíte protáhnout jako klasickým očkem.

 

Zdravotní aspekty

Před pořízením obuvi s takto nízkou podrážkou rozhodně doporučuji vše důkladně zkonzultovat. Ve Vivobarefoot vám jistě poradí s výběrem velikosti a modelem splňujícím vaše požadavky. Nicméně doporučuji navštívit i fyzioterapeuta, aby se vám podíval na chodidla a celkové držení těla, protože chození „naboso“ může značně prohloubit některé ortopedické problémy. Na druhou stranu je bosé chození doporučováno na spoustu jiných problému (ploché nohy, bolesti zad), ale jelikož nejsem doktor, neumím s tím příliš poradit.

 

Moje cesta k Vivobarefoot začala právě u fyzioterapeuta. Rada paní magistry byla taková, že rozhodně boty mohu používat, ale měl bych si uvědomit několik základních věcí:

1. Krok v botě bez podrážky je diametrálně jiný od toho, který dělám v kanadách například.
2. Chodidlo, kotníky, lýtka a mnoho ostatních partií si musí na nový pohyb pořádně zvyknout.
3. Pokud budu mít jakékoliv potíže, měl bych se ozvat a probrat to s ní.

Z těchto tří věcí si máte odnést následující.

• Ve Vivobarefoot se budete učit chodit prakticky od začátku. To, na co jste si zvykli v moderních botách, tu neplatí a všechno je trochu jinak. Pokud to nepochopíte, odrovnáte si nohy (s nadsázkou :)).
• Nosit Vivobarefoot začnete postupně. Krátké pravidelné procházky a teprve až vaše nohy dostatečně zesílí a tělo si zvykne, tak můžete vyrazit na delší túru. Pokud to nepochopíte, odrovnáte si nohy. Vivobarefoot tady dodává, že 30% uživatelů zaznamená namožená lýtka a achilovky, ale u chůze není dopad tak dramatický, jako u běhu, kde je potřeba být mnohem ostražitější.
• Je možné, že stále budete dělat něco špatně, tělo vám o tom dá vědět bolestí v dané partii, ale ignorace toho problému může vést k ještě větším problémům a vy si odrovnáte nohy.

 

Pokud k tomu ale přistoupíte zodpovědně, získáte nejen velice kvalitní boty, ale i zdravější způsob chůze, silnější svaly, které běžně nepoužíváte, a zároveň se sníží i čas, který budete muset chůzí trávit – chůze naboso je trochu náročnější a tak se budete zlepšovat, i když zrovna neujdete desítky kilometrů.

 

Testování na vlastní kůži

Botičky Hiker M jsem dostal cca před 3 měsíci. Od té doby jsem začínal krátkými procházkami se psem (4km, 3x týdně) a postupně jsem vyrážel na delší procházky (do 10km). Ve chvíli, kdy jsem se vrátil z procházky a nebolela mě chodidla (únavou hlavně klenba z neustálého natahování a zkracování bez jakékoliv opory – nešlo o nezdravou nemoc, je to stejné jako u posilování, také bolí svaly), tak jsem buď přidal vzdálenost, nebo bral batoh jako zátěž. Je úžasné sledovat, jak si tělo zvyká a ačkoliv jde o nový pohyb, jakoby se vše samo nastaví tak, že i v klasických botách se silnou podrážkou budete trochu více přemýšlet. O čem přemýšlet?

 

Vivobarefoot změní váš krok. To je bezpochyby. Pokud v kanadách rázujete (nejvíce při cestě z kopce), tak vystřelíte nohu před tělo, špička je přitažená k holeni a první dopadá pata. První náraz tlumí podešev na patě, zbytek nárazu se přenáší přes kotník, na koleno a odtud i výše do oblasti beder.

 

Ano, to znamená, že se vám krok zkrátí, ale jen o trochu, protože díky ohebnosti celé boty můžete naplno využít odraz ze špičky. Tam kde vás tuhá kanada už nepustí, protože se prostě neohne, tak Vivobarefoot poskytuje dostatek flexibility a můžete se vesele odrážet. Když si teď vezmu jakékoliv jiné boty, tak toto omezení znatelně cítím.

 

Po dvou měsících fáze „zvykání“ jsem se pustil do delších výletů s batohem (do 15kg) a musím říct, že to je zážitek. Dal jsem postupně 15, 19, 25, 30 i 35km a mohu říct, že si chůzi opravdu užijete.

 

Možná neujdete tolik, ale sranda to bude. Každý krok totiž musíte přesně plánovat a soustředit se. Pokud šlápnete na malý kamínek, budete ho skrz tenoučkou vrstvu gumy rozhodně cítit. Pokud to bude ostrý kamínek, už to bude vaše chodidlo dost masírovat a pokud se vydáte zkratkou přes na kost zmrzlou hlubokou orbu, užijete si až masochistického požitku. Paráda je potom chůze lesem, kde opravdu víte o každé větvičce. Tento kontakt s povrchem se hodí hlavně ve skalnatém terénu, kde jsem si fakt připadal jako kamzík 🙂

 

Podrážka je ale velmi odolná, na několika místech jsem potkal střepy či ostružiny a nic skrz neprošlo – ano zkoušel jsem to pečlivě!

 

Bota drží dobře v měkčím písčitém terénu nebo na sněhu. Bahno není problém a ten pocit, kdy si to bosky čvachtáte tou kašovitou hmotou, je fakt parádní. Tvrdý kluzký povrch je naopak trochu problém, hlavně kvůli použitým kolíkům, takže si na zmoklých kachličkách super zabruslíte… Tady se plánuje velká novinka, kterou má být upravená verze Hiker s multi-terénní podrážkou, vhodnou na různé povrchy.

Bota jako taková je velmi pohodlná, nikde netlačí a neměl jsem z ní žádné puchýře. Je ale třeba počítat s tím, že po delším výletu máte chodidlo otlačené zespoda a opravdu se na nějaké velké objemy kilometrů nedostanete přes noc. K botě jsou dodávané i speciální termo vložky, které obsahují hliníkovou vrstvu odrážející teplo a pokud dlouho stojíte na studeném povrchu, určitě se budou hodit.

 

Pokud pro botu plánujete ale toto využití, kupte si o trochu větší velikost, já si je kupoval s tím, že vložky nejsou prioritou a pokud si je do bot vložím, už cítím, že bota je těsnější a není to úplně to pravé.

Nepromokavost svršku je sice značná, ale po x hodinovém ťapkání sněhem vám proteče. Ne úplně, ale ponožky jsem měl vždy vlhké z obou stran v místě, kde se bota ohýbá. Je jasné, že kapky vody dokážou zátěrem při mechanickém namáhání projít, ale to je prostě daň za to, že bota velice dobře dýchá a noha se mi v nich vůbec nepařila. Rozhodně to nebylo nic, co by mě zastavilo.

 

Je tu ještě jeden drobný nešvar textilního svršku a to ten, že špína a bláto ráda zůstává v hrubé struktuře vláken, takže boty vypadají více špinavé. Dají se ale snadno omýt, venku mě tato estetická otázka opravdu netrápila.

 

Resumé

Chcete začít chodit zdravě? Je jedno zda už máte fyzické problémy typu bolesti zad po delší chůzi či jiné obtíže, ale je jasné, že rozumné použití bot Vivobarefoot může vašemu tělu hodně pomoci. Pokud do přírody vyžadujete odolnou obuv se silnou podrážku, tak vás asi nutnost opatrného našlapování v Hiker M nepotěší, ale na rekreační turistiku to bohatě postačuje.

 

Druhou variantou jsou městské barefooty, které můžete mít i každý den v práci.

Co se týče provedení modelu Vivobarefoot Hiker M, tak pro někoho může být veganská úprava výhodou, mně upřímně na tom zase tolik nesejde. Musím ale říct, že bota je prvotřídní, k ošoupání kolíků na podrážce příliš nedochází (neuposlechl jsem rad a stejně jsem občas na silnici vyrazil) a neobjevil jsem ani jinou mechanickou degradaci.

 

Za mě rozhodně palec nahoru a to nejen kvůli tomu, že Vivobarefoot Hiker M je pěkná a zajímavá bota, ale i proto, že mi její koupě a následné konzultace pomohly k lepšímu pochopení zdravého pohybu při chůzi a dokázal jsem to zapojit do rehabilitačního plánu po operaci roztrženého menisku. Za 4 890,- Kč tak nekupujete jen botu na chození venku, ale i zajímavý rehabilitační, posilovací a sportovní doplněk.

 

Zkuste si na mě vzpomenout, až budete dupat v kanadách!