Dnes se podíváme na další legendu. Teda… Mám-li být přesný, na zavírací verzi druhé generace legendy :). Na nůž Gerber AF Combat Folder.

Nejdříve ale trochu rozebereme, co že vlastně znamenají ty písmena AF v názvu.

Písmeno A skrývá plukovníka Rexe Applegatea, autora slavné „Kill or Get Killed“ a dalších knih o boji z blízka a válce obecně. Pokud máte zájem, jistě dohledáte i hromadu jeho článků v oborových časopisech a na webech.

Teď jen ve stručnosti.

Během druhé světové války Rex Applegate se dostává do OSS, kde ho velitel William Joseph Donovan žádá o prozkoumání „všeho možného, co se tyče boje na blízko, ať už se zbraní, nebo bez“. Díky tomu se Rex Applegate přesouvá do Anglie, kde cvičí spolu s britskými SAS a seznamuje se s Williamem Fairbairnem a Ericem Sykesem, kteří stali za vývojem nejslavnějšího bojového nože z doby druhé světové války, vám jistě známé F-S dýky.

F-S dýka byla v té době již dosti často kritizována. Vojákům se nelíbila příliš tenká rukojeť, neumožňující dostatečně pevný uchop a také rovná záštita, která při bodu šikmým úchopem vedla k poranění o ní opřeného palce. Také tenká čepel nepřispívala k dlouhé životnosti nože.

Během svého bádání se Rex Applegate setkal s finským veteránem Zimní války, který měl bohaté zkušenosti s bojovým využitím klasického finského „Puuko“. Z jeho poznatků vyplynulo, že délka šesti palců bohatě postačí k zasažení vojáka, byť třeba oblečeného do zateplené zimní uniformy.

Výsledkem výzkumu byl bojový nůž Applegate-Fairbairna, neboli také A-F Combat. Měl šestipalcovou čepel a širší než u S-A dýky rukojeť. Celkově došlo ke zpevnění a zvýšení spolehlivosti, avšak ne na úkor bodným vlastnostem.

Pak se dlouho vybíral vhodný výrobce těchto nožů pro Applegatovy žáky a následovatele. Mezi oslovovanými nožíři najdeme například Randalla.

Cena výroby však byla příliš vysoká a tak nůž zůstal pouze v podobě projektu a několika prototypů.

Znovu se o tomto noži začalo uvažovat v roce 1963, během vietnamské války. Tehdy se Applegate rozhodl najít sériového výrobce a dodávat tento nůž vojákům ve velkém. Většina firem to však odmítla. Všem připadalo náročné kombinovat rukojeť z materiálu Lexan a olověné části uvnitř, které měly za úkol nůž lépe vyvážit.

Rex Applegate byl nucen zadat výrobu po částech a následně objednávat montáž.

To mu po několika letech přestalo vyhovovat a tak se hledalo dál. Tehdy A-F nůž vyráběl třeba i široko daleko známý v úzkém kruhu nás, bláznů, AL-MAR.

Situace se ustálila až v roce 1997, kdy svoji pomoc nabídla německá firma Böker.

V té době, ruku v ruce s pokrokem, měl Applegate vymyšlenou i zavírací verzi svého nože, kterou představil na výstavě v Oregonu.

Tam si toho všimli zástupci firmy Gerber a také se dohodli na sériové výrobě.

No a právě o této zavírací verzi budu dnes mluvit. A-F Combat Folder vlastním a používám docela dlouho, cca 6-7 let, a když mi před pár měsíci donesli na přebroušení jeho „novou“ verzi, využil jsem příležitost a sepsal pár postřehů.

Nespíte ještě, že ne? 🙂

Úvodní stránku formátu A4 plnou žvástů jsem napsal z jediného důvodu – Hrozně rád kecám o nožích! Zavírací verze má stejné kladné a záporné vlastnosti jako původní pevná a je nutné přihlížet k historii vzniku tohoto nože při volbě, zda si ho koupit nebo ne.

Je to skutečně zavírací varianta velké bojové dýky sloužící k eliminaci nepřítele. Nůž vyvinutý a předurčený k tichému a nenápadnému bodání do lidské biomasy. Mimochodem, pamatujete si toto? 🙂

 

 

Ne, zpátky k věci.

Skládací píchátko do biomasy. Tečka. Nic víc od toho nečekejte. Naopak, přesně v duchu Murphyho zákonu zavírací verze díky své technologické náročnosti obsahuje víc chyb a nedokonalostí, než pevný A-F Combat.

Pojďme se na něj podívat zblízka.

Celková délka v otevřeném stavu: 256mm

Délka čepele: 114mm

Celková délka v zavřeném stavu: 143mm

Váha 210g

Díky dobře konstruovanému klipu nůž při nošení v kapse skoro není vidět, což vzhledem k jeho velikosti považuji za velké plus.

Nůž se velmi dobře drží. Neklouže v žádném prostředí a za žádných okolností. Dobře se s ním manipuluje, slušně ho cítíte i v silných taktických rukavicích. To je z kladných vlastností asi vše.

Celá konstrukce tohoto nože je totiž směřována k tomu, aby zůstal otevřený. Dokonce ke klasické Liner-Lock pojistce byla přidána další, taková pojistka pojistky, „lehce“ připomínající LAWKS od CRKT.

Avšak na rozdíl od LAWKS tenký plíšek na A-F Folder vrátit zpět není zdaleka tak snadné. Zvlášť pokud máte na rukou rukavice, byť třeba jen nitrilové. O taktických kožených ani nemluvím. Odmáčknout tuhý Liner-Lock také není žádná legrace.

A-F Combat Folder bez zamáčknuté pojistky.

A-F Combat Folder – pojistka je zamáčknuta.

Mám pocit, že to je přesně ten účel, kvůli kterému byl zkonstruován. Být otevřen a už takto zůstat.

Když se pozorně podíváte na oba nože na fotkách, zjistíte, že ten můj pochází z dob, kdy se ta pojistka nepřidávala. Nůž je zdemolovaný, viklá se všemi směry, avšak nemáte šanci ho zavřít jinak, než plánovaně. Můžete s ním páčit, mlátit hřbetem o pevný podklad (klasický test spolehlivosti pojistky) či prasit jakkoli jinak. Ani se nehne. V tomto ohledu je nezničitelný.

Ocel není žádný zázrak, klasická 420, snadno se brousí, ještě snadněji se tupí. Pokud budete nůž používat pravidelně (vůbec netuším, při jaké činnosti, ale budiž), doporučuji si pořídit i kvalitní brousky, pasta na koženém pásku brzy přestane stačit, nůž se otupí natolik, že bude potřeba kompletní broušení. Zubatá část (serrator) ostří u rukojeti dává naději na alespoň nějaké náznaky řezivosti po delší dobu, avšak při běžném užívání spíše překáží. Slouží totiž hlavně k řezání provazů, bezpečnostních pásů, vrstev oblečení apod. V tom serrator vždy vítězí nad hladkým ostřím. Jenže používat tento zavírací meč na řezání provazů byste nechtěli, věřte mi, není to nic příjemného 🙂

Obecně se s tak velkým nožem nepracuje nejlépe. Už při prvním pohledu na něj si řeknete, že je velký. Zbytečně velký. Není to Ti-Lite 6“ od Cold Steelu, který uživatele svojí velikostí baví a slouží spíše jako hračka na pracovním stole. A-F Combat se tváří jako taktický nůž určený pro těžkou práci a tam vám ta délka prostě překáží.

No a závěrem… Jak se říká – Last but not Least. Nejhorší chyba na konec. Nůž má velkou konstrukční chybu, jejímž následkem bude špička čepele vždy tupá. Při zavření totiž špička čepele mlátí do čepu umístěného v zadní části rukojeti. Co to udělá s měkkou 420. ocelí si dokážete představit. Nemám teď po ruce ani jeden z nožů a omylem jsem smazal fotku čepu, takže to nafotím a přihodím dodatečně. Mám tu ale pár fotek toho tupého ostří. Odlesk světla na ostří u špičky znamená, že tam je místo kontaktu. Nůž se otupuje, vzniká větší plocha, která odráží světlo.

Takže co nám vlastně vychází ve výsledku? Příliš velký zavírací nůž, který není snadné zavřít. Taktické páčidlo určené k píchání do lidské biomasy. Čepel z měkké oceli tvoří ozubená část, která je většinou na obtíž, pak část ostrého rovného ostří a končí to navždy tupou špičkou. Jako každá dýka (a tento nůž JE zavírací dýka) toho moc nenařeže a bodání je díky falešnému nenabroušenému ostří horší než u jeho prapůvodce, pevné verze A-F Combat. To celé za super cenu od 97.95USD v zahraničí, do sladkých 3600Kč v českých e-shopech. Chcete ho? K čemu, proboha?!

P.S. V recenzi jsou použity archivní fotky z knifeworld.narod.ru, fightingknives.info a bladeforums.com.