Když se teď znovu otevřelo téma filtrů a jiných způsobů úpravy vody, vzpomněl jsem si na článek, nalezený před několika měsíci. Rozhodl jsem se ho vám přeložit, byť s ním zas tak úplně nesouhlasím. Hned se mi vybavuje epizoda Naked And Afraid, kde museli evakuovat jednoho z účastníků právě po pití z řeky. Nicméně je to také zajímavý názor a je jasné, že v extrémních situacích se náš organismus dokáže vypořádat s lecčím. Může to posloužit jako odpověď na komentáře “jak to, že mi nic nebylo”. Autorem článku je válečný novinář Arkadij Babčenko, TADY je pak originál. Článek je mírně krácen, nepovažuji za nutné překládat víc, než je potřeba k tomuto konkrétnímu tématu, stylistiku zachovávám. Tady to máte:

 —

Žízeň

Vzhledem k tomu, že poslední měsíc se nacházím neustále v horizontální poloze, z nudy od rána do noci sleduji Discovery. Je tam celkem dost pořadů o přežití v extrémních situacích. Něco, například „Dual Survival“ a „Neměl jsem přežit“ jsou celkem zajímavé, „Survivorman“ či cyklus pro chlapa, který na 3 měsíce odjel sám na Aljašku (patrně jde o Sám v divočině) – naprostá pecka, Bear Grylls a „Men, Woman, Wild“  – jasné divadlo, “ Caveman“ je pak naprosté freak show.

Ale ve všech pořadech mě rozčiluje jedna a tatáž věc. Chvíle, kdy lidé nacházející se na pomezí života a smrti (alespoň se to tedy předpokládá) a trpící žízní už relativně dlouhou dobu, najdou vodu. Zdálo by se – voda, tady je, pij, kolik zvládneš. Ale zpravidla pak skoro nutně následuje fráze „Nalezli jsme vodu, ale je špinavá a nelze ji pít bez očištění“.

Chápu, že jde o něco jako „Sušit kočku v mikrovlnce se nedoporučuje“. Trvá na tom nejspíše pojišťovna, aby se zabránilo zbytečným soudním žalobám. A začíná dlouhý a nudný proces filtrace skrze písek, uhlí, kus celtoviny, rozdělání ohně pro převaření atd atp.

Mno… Apeluji na někoho z mých čtenářů žijících ve Velké Británii – napište prosím BBC, že organismus člověka, který se ocitne ve skutečně extremální situaci, se přestavuje. A začíná být schopen přežívat v podmínkách, které pro přežití v podstatě ani nejsou moc vhodné. A požívat věci, které se v civilizovaných podmínkách moc často nepožívají.

Pokud skutečně chceš pít – budeš pít vše, co teče.

Během nepříliš dlouhého seznamu extrémních situací, které jsem absolvoval, jsem pil z: kaluží, příkopů, potůčků (jednou se ukázalo, že o kousek dál proti proudu ve vodě ležela psí mrtvola, která jednoznačně nebyla „čerstvá“ – ale uznávám, bylo to v zimě), řek, stojatých bažin (jednou mi mezi zuby křupaly malé rybky) a sirovodíkové řeky, do které tři dny před tím spadla dvě auta s bojovníky – jako naschvál samozřejmě výš proti proudu. A když jsme se to dověděli, stejně jsme z ní pili dál.

A nikdy nikdo nechytil nejenže nějaké E. Coli či úplavici, ale ani banální průjem.

Jediná voda, která by se skutečně pít neměla – je voda s naftou, nebo nějakou jinou vyteklou chemií.

Co se tyče všeho ostatního – klidně.

Potůčky a roztavený sníh jsou standardním zdrojem pitné vody pro vojáka. Roztavený sníh je nahovno, ale potůčky jsou naprosto vhodné.

Příklad, 11.srpna 2008

První věcí, kterou udělali všichni, když skončil boj, bylo, že se stáhli k tomuto zavlažovacímu kanálu a zcela ignorujíc to, že kousek dál proti proudu leží mrtvola telete zabitého palbou (čerstvá, uznávám), napili se z něj rukama.

 

Ze stejné řeky se dávalo napít i zajatcům. První, namol opilý, šel směrem k tankové koloně, nadával na Saakašviliho a měl v kapse granát, tak byl “vypnut” pažbou, druhý byl nachytán při navádění artilerie. Dle vojenských kritérií takto průhledná voda se považuje v podstatě za čistou.  

 

Snídaně. Čaj je ze stejné vody, byť dezinfikované tabletami z potravinové dávky. Ty se nepoužívaly moc často, protože se nikomu nechtělo čekat předepsané 4 hodiny. 

 

Dále, 12. srpna. Pochod na Gori. V tomto potůčku voda už zdaleka nebyla tak čistá. Nicméně pila se s velkou ochotou. K tomuto potoku se přisála celá kolona, a nejelo se dál, dokud se všichni nenafoukli jako komáři. Já jsem také využil zastávky a “napumpoval se po okraj”.

 

No a poslední zastávka, téměř u Gori. Byl jsem již na pokraji teplotního šoku, proto jsem odešel o něco výš proti proudu, kde voda nebyla tak rozvířená a poskvrněná praním výsadkářských ponožek, a pil z této bahnité břečky, dokud mi nezačala “šplouchat v očích”. Nic lepšího jsem, zdá se, v životě nepil.

 

Resumé: Samozřejmě, pokud je čas, možnost a chuť, je fajn vodu dezinfikovat. Ale upřímně, nedovedu si představit člověka skutečně trýzněného žízní, který by se nenapil hned na místě, okamžitě, ale raději šel kutit nějaký filtr či hledat dřevo na oheň. Je to nesnesitelné. Ale pokud tu možnost nemáte – nevěřte těmto divadelním show. Pijte rovnou takto.

Na zdraví!

—

 

No a co si o tom myslíte vy? Podělte se v komentářích. 🙂