Dnešní text si nedovolím označit za recenzi. Proč? Jednoduše proto, že se legendy nedají hodnotit kladně či záporně. Jsou takové, jaké jsou, a je jen a pouze na vás, jak je budete vnímat.

Než se však dostaneme k samotnému noži, dovolím si krátký exkurz do historie firmy Buck.

Vše začalo v roce 1902, kdy mladý kovář jménem Hoyt Buck se rozhodl najít způsob kvalitnějšího zakalení ocele, než bylo v té době běžné a následně svoji technologii použil na výrobu čepelí nožů. Každý nůž se vyráběl ručně a čepele se kovaly se starých pilníků. Kvalitní výrobky zaujaly vojáky během druhé světové války, poptávka stále rostla a tak v roce 1947 Hoyt Buck a jeho syn Al otevřeli v San Diegu svojí první nožířskou dílnu s názvem „H.H. Buck & Son“.

Byla by to další z mnoha malých a vesměs bezvýznamných rodinných firmiček rozsetých po celé Americe, kdyby v roce 1964 Al Buck neuvedl na trh absolutní zázrak – nůž Buck 110 Folding Hunter. Šlo o první zavírací nůž s pojistkou Back Lock a stál se z něj nejprodávanější a nejvíce kopírovaný nůž v historii lidstva.

Doposud se prodalo přes 10 milionů kusů jen samotnou firmou BUCK, další tisíce se prodají každoročně jako Custom výrobky. Svůj vlastní Buck 110 dokonce můžete poskládat dohromady přímo na webu firmy. Najdete tam desítky variant rukojetí a dalších drobností, které vám umožní vytvořit si nůž přesně dle vašich představ.

Ale zpět k samotnému noži.

Nejdříve suchá data:

Váha: 204g

Délka čepele: 95mm

Délka v zavřeném stavu: 124mm

A nyní osobní dojmy. Ze všeho nejdříve musím říct, že je těžký. Ne, jinak. Je TĚŽKÝ! Je to 204 gramů mosazi, dřeva a perfektně zakalené oceli.

Dále musím uvést to, že tento nůž zapáchá. Opravdu. Mosaz oxiduje, těžce smrdí a cítit to budete i hodinu po použití nože.

Opakuji, mosaz oxiduje. To znamená, že nůž je pořad pokrytý mapou skvrn, místy zelená a špiní pouzdro.

Pouzdro je mimochodem nutnost. Žádný klips tady nenajdete, nůž se nosí buďto klasicky v kapse (204 gramů!), nebo v koženém pouzdře na opasku.

Samotné pouzdro pro Buck vyrábí subdodavatel v Mexiku. A vyrábí nepříliš pečlivě. Celé je tak nějak lehce nakřivo, navíc původní barva kůže konkrétně mého pouzdra byla červená. Což je hodně vidět, protože hnědá barva se z povrchu pouzdra ošoupe během každodenního nošení velice snadno.

Již 49 let se tento nůž vyrábí v podstatě beze změn. Za tu dobu vznikly tisíce jiných modelů nožů a mnohé z nich jsou pohodlnější, lehčí, snadněji udržovatelné atd atd atd. Ale Buck 110 je jen jeden. Hledáte-li nůž na bezstarostné každodenní použití, zvolte si jiný nůž, nejlépe jiné značky.  Pokud však toužíte po kousku nožířské historie, či sháníte originální dárek pro staršího člověka, který již má vše ostatní, co si jen může přát, mohu Buck 110 směle doporučit.

Nečekejte žádnou eleganci. Je to spolehlivý nůž určený pro každodenní dřinu v rukou amerického „Rednecka“. Po otevření se ozve hlasité klapnutí a ze zavíracího nože je rázem pevný. Pojistka BackLock fixuje čepel naprosto dokonale. Vertikální vůle, kterou najdete u každého nože s touto pojistkou, je tady naprosto neznatelná. Laik si jí dokonce ani nevšimne (odzkoušeno).

 Na obou stranách čepele najdeme různé symboly, které bych chtěl rozebrat trochu dopodrobna.

Na jedné máme název firmy (BUCK), původ (U.S.A.) a pak také číslo modelu a šipku. Od roku 1974 za pomoci různých těchto šipek a jiných symbolů Buck značí původ nože a rok výroby.

Nejlépe to pochopíte po zhlédnutí těchto dvou tabulek:

Jak vidíte, symbol na mém noži, šipka směřující vlevo, znamená rok výroby 2010. Což je pro mě vynikající zpráva, zvlášť v kombinaci se symbolem na druhé straně čepele. Tam je totiž kromě označení materiálu (prášková ocel S30V) také symbol plamene a písmena BOS.

Jedná se o osobní logo snad nejslavnějšího kaliče odborníka na zpracování a kalení ocele na světě – Paula Bose, který pracoval pro firmu BUCK posledních 50 let. V červnu roku 2010 Paul Bos opustil práci a užívá si zasloužený důchod spolu s rodinou v Prescottu (Arizona). Jeho pozici obsadil posledních deset let Paulem vychovávaný Paul Farner. Nepochybně je to opravdový profesionál a změna nebude ani trochu znatelná, ale Paul Bos je Paul Bos, proto mám velkou radost z toho, že jsem stihl pořídit si nůž z „jeho“ várky.

Čepel z práškové oceli S30V je vysloveně jedovatá a troufám si tvrdit, že se jedná o nejostřejší nůž v mé sbírce a jeden z nejostřejších nožů, které jsem kdy držel. A to jsem zvyklý všechny svoje nože brousit tak, že holit začínají už v půlce celkové procedury broušení. To je taková moje malá úchylka obvyklá večerní meditace. Falešné ostří je vybroušeno naprosto přesně. Obě strany jsou souměrné, tady můžete vidět ty jasné a čisté linie.

Rukojeť je vybroušena ze dvou kusů mosazi a spojuje se za pomoci jednoho ocelového a tří mosazných nýtků. Ocelový nýtek zároveň slouží jako čep pro pojistku BackLock.

Materiál příložek je zrovna v mém případě třešňový laminát. Proč zrovna ten? To vám vysvětlím úplně na závěr. Teď bych ale rád přihodil jednu historku.

Srpen 2002, Port Alice, Kanada

David Parker, 61letý důchodce, opravoval střechu svého malého domu. Náhle ucítil v noze křeč a řekl si, že mu udělá dobře krátká procházka a odpočinek od práce. Tak se vydal na trasu, po které se obyčejně procházel každý večer.

 

 

Šel po štěrkové cestě vedoucí ven z města, po chvíli začalo pršet. Parker se ukryl pod skalní převis u cesty, aby přečkal déšť v suchu. „Najednou jsem za sebou zaslechl podivný zvuk, tak jsem se samozřejmě okamžitě otočil, abych zjistil, o co jde.“ vypráví. „Nevěřil jsem vlastním očím. Necelý metr ode mě stála mladá zdravá puma a upřeně na mě zírala.“ Parker se dal okamžitě na útěk, ale puma po něm skočila a srazila ho tváří k zemi. Zaryla se mu do zad a své zuby zasekla do jeho lebky. Během několika vteřin přišel David Parker o většinu své kůže na hlavě. Měl zlomenou čelist, klíční kost a rozdrcené spánkové kosti. Pravé ucho Parkerovi viselo jen na kousku kůže. David Parker v ten den rozhodně nehodlal zemřít. Zatímco mu puma trhala zbylé kusy kůže, sáhl pro malý kapesní nůž Buck 110 a povedlo se mu se zvířetem vypořádat. Přesně věděl, kam má s nožem mířit, bez nejmenších pochyb prořízl zvířeti hrdlo. Kdyby se mu to nepovedlo, zřejmě by už ho nikdy nikdo nenašel, zbyla by jen louže krve na zemi.

Pumě byly asi tři roky, byla to samice, podle všeho ve velice dobrém fyzickém stavu. Jedla zhruba 12 hodin předtím, než napadla Parkera. Tento útok byl již čtvrtým napadením v této oblasti, místní policie proto všechny varovala před možným nebezpečím. Obyvatelé už nevycházejí z domů bez nožů nebo pepřových sprejů.

Co dodat? David Parker měl u sebe svůj spolehlivý nůž a zvládl ho včas použit. Nelze tvrdit, že by se neubránil lépe nějakým novějším modelem, něčím lehčím, snadněji otevíratelným, s delší čepelí. Ale Buck 110 mi prostě do toho příběhu velmi harmonicky zapadá. Je to nůž, na který si můžete spolehnout v jakémkoli okamžiku svého života. Při správném zacházení se na něj budou moci spolehnout dokonce i vaše děti a vnoučata.

Co se tyče příjemnosti použití, je to přesně tak, jak si to asi představujete. Tento nůž skvěle poslouží při jakékoli práci, ať už se jedná o řezání větví, broušení kolíčků pro ukotvení stanu, vyřezávání lžíce, porcování masa či otevírání pytlíků bramburků. Čepel má klasický tvar, tudíž broušení také nepředstavuje žádný větší problém. Jediná nevýhoda je jeho větší váha. Občas při drobnější práci je to přece jen znát.

A nyní se konečně dostanu ke mnou zmiňovanému materiálu rukojeti a také k pár dalším zvláštnostem, kterých si jistě pozorný čtenář všiml. Můj nůž totiž pochází z velké objednávky pro síť loveckých obchodů Cabela´s. Tato modifikace obsahuje jak třešňový laminát, tak například i nitridem titanu (TiNi) pokrytou čepel, či logo Cabela´s na pouzdře nože. Není to jediná modifikace, kterou lze najit. Na ebay lze dohledat všemožné damasteelové čepele, nebo dokonce z dekorativních polodrahokamů vyřezané rukojeti. To mi už však přijde trochu moc. (Ne, že by nitrid titanu, moderní prášková ocel S30V a laminát na rukojeti nebylo moc, ale stále to jsou pro mě přijatelné úpravy :))