Dnešní recenze bude trochu zvláštní. Sepisuji totiž své dojmy z cca pětiletého používání baterky Fenix TK20, která i před pěti lety již byla lehce zastaralá. Ano, móda je móda. V „tacticool” prostředí nové modely svítilen vznikají každý půlrok. Jenže občas (velmi zřídkakdy, ale přece jenom) se podaří vyrobit produkt, na který nemá vliv ani móda, ani plánované stárnutí elektroniky. A ten funguje, funguje a funguje.

 

Na Fenixu TK20 mě zaujalo hned několik věcí.

1. Byla to první svítilna od Fenixu s tzv. teplou (neutrálně bílou) diodou. Proč je to důležité? Rozdíl mezi obyčejnou LEDkou a „teplou” poznáte hned, jakmile se vydáte na procházku nočním lesem. Bílé světlo zkresluje povrch a vaše oko pak hůř rozezná všemožné jamky a nerovnosti terénu. Teplé světlo vnímáme daleko lépe. Tady máte krátké video z youtube:

 

2. Dalším argumentem pro koupi byla pogumovaná rukojeť. Opět to bylo poprvé v historii Fenixe a vyhovovalo mi to jak barvou, tak i komfortem použití v zimním období.

3. Před modelem TK20 jsem vlastnil mimo jiné Fenix T1, což byl takový menší tank na články CR123a. Když jsem si pořídil TK20 na obyčejné a všude sehnatelné tužkové AA, T1 šel pryč.

Musím podotknout, že svítilnu jsem kupoval z druhé ruky (březen 2009) za tisíc korun včetně poštovného, jak dlouho ji používal předchozí majitel, nedokážu říct.

Ukážu vám ale, jak vypadala před rokem a půl, kdy jsem rozjížděl Vybaven.cz a fotil své věci pro případné recenze.

V rozebraném stavu.

 

Pohled na tlačítko. Ani nevím, kolikrát za ta léta mi baterka spadla na zem/asfalt/kameny.

 

Hliníkem se při výrobě rozhodně nešetřilo.

 

Jedinou vadou svítilny Fenix TK20 je její pouzdro. Výrobci nepočítali s tím, že by ji někdo nosil na opasku denně, po dobu 5 let.

 

A tak pouzdro postupně chátralo.

 

Takto se za těch nekolik let prošoupalo o oblečení a batoh.

 

To ovšem bylo v květnu loňského roku. Recenzi jsem tehdy nesepsal, baterku používal dál a vrátil se k nafocení až minulý měsíc. Nyní vypadá takto:

 

Jak vidíte, pouzdro dožívá poslední dny.

 

Kdežto samotná baterka stále drží. Jen těch šrámů má nyní poněkud víc.

 

Možná se ptáte, co to je za hloupou recenzi, ve které se neřeklo ani slovo o baterce? Upřímně, nějak nemám co říct. S Fenixem TK20 jsem se natolik sžil a natolik mi vyhovuje, že už ho nevnímám jako věc na testy, nebo věc, kterou bych měl kritizovat. Navíc ho už 5 let neseženete v žádném obchodě a tak je úplně jedno, jaké má režimy svícení a kam všude dosvítí. Stačí říct, že mi plně vyhovuje a představuje opravdu tu příslovečnou perlu v kupě moderního „tacticool” hnoje, který se na nás válí ze všech stran. Ať už v lese, na rybách, nebo v zakouřené budově při nácviku krizových situací, vím, že se na svoji svítilnu mohu plně spolehnout.

 

Mimochodem, zrovna na této fotce je krásně vidět rozdíl mezi výše zmiňovaným teplým a studeným světlem.

Napadlo mě však, že bych mohl ověřit životnost gumových těsnicích kroužků a vliv času a extrémní teploty na životnost elektroniky. Zkusil jsem tedy klasický test – svícení ve vroucí vodě. 15 minut varu baterka přežila bez ztráty kytičky. Pak jsem dostal vynadáno od přítelkyně byl nucen z osobních důvodů experiment ukončit. 🙂 Během celého procesu svítilna stále svítila v turbo režimu.

 

Jediným následkem mých kulinářských pokusů bylo prasknutí plastového obalu AA článků, kdežto Fenix TK20 mi rozhodně ještě pár let poslouží.

 

Jak sami vidíte, nějakým způsobem přece jen lze vyrábět kvalitní výrobky za dobrou cenu. A jednou za čas to dokáže většina firem. Jenže dodávat super designované „tacticool” ultra zázraky s dobou životností cca 3 měsíce je jistě výhodnější. Proto budeme i nadále testovat, kritizovat a zesměšňovat všechen ten odpad, za který byste jinak vyhodili své peníze. 🙂